Noc byla temná jako inkoust. Vítr venku hvízdal a plácal do okenních rámů a vydával vlny nářků. V tiché noci to jen umocňovalo pustotu. Přemohla mě ospalost a upadla jsem do hlubokého spánku.

Ve snu byly úlomky minulosti jako rozbité sklo. Byly roztroušené, ale nesmírně ostré a řezaly mé srdce.

Po neznámé době jsem se omámená probudila ze snu. Viděla jsem, že obloha se konečně rozzářila. Do pokoje