Bailiina tvář ztuhla, ale rychle se vzpamatovala. Lehce se uklonila a na tváři se jí rozzářil zdvořilý, ale odměřený úsměv. V jejím tónu se však skrývala špetka výhrůžky. "Laurel, takže už víš o mé identitě. Pak tě nezajímá, proč jsem nikomu neřekla o Alexově stavu?"

Mírně jsem se zamračila, pohlédla na ni a bez obalu odpověděla: "Slečno Fosterová, řekněte mi, na čem se Alex spoléhal, když se stal