„Proč mi pomáháš?“ zeptala jsem se Yaegera.

Když jsem vyšla z ředitelny, málem jsem propadla panice. Kroky se mi zrychlovaly a téměř jsem se rozběhla, abych ho dohnala. V tu chvíli byly mé oči plné podezření, pohled upřený na zdánlivě lhostejného mladého muže přede mnou.

Skoro jsme se nebavili, nepadlo mezi námi ani slovo.

Yaeger měl ruce ležérně zastrčené v kapsách saka a vyzařoval nonšalantní at