Odpolední sluneční světlo proudilo velkými okny banketové haly, táhnoucími se od podlahy až ke stropu, a vrhalo zlatavé skvrny, ale nedokázalo rozptýlit chladnou temnotu, která se usadila v mém srdci.

Alexův pohled nesl ledový smutek, jako neviditelná síť, která mě uvěznila. Uprostřed živého hovoru jsem se cítila, jako bych se potápěla do tiché propasti. Byla jsem v rozpacích a mé srdce bylo plné