Kosti prosycující chlad se mě držel jako stín, když jsem vyšla z márnice.

Obloha zůstávala zatažená, bez sebemenší stopy slunečního světla.

Kousavý vítr kvílel vzduchem a posílal mi mráz po zádech. Mé tělo se instinktivně stáhlo do sebe proti chladu.

Marvin se nějak objevil po mém boku a jemně mi obmotal ruku kolem ramen. V jeho hlase se mísila bolest v srdci s útěchou. "Laurel, nebuď tak smutná.