Claytonovi se při těch slovech koutky úst mimoděk zvedly. Vypadal zářivě a necítil se vůbec spoutaný.

Zdálo se, jako by se pyšně předváděl.

Jeden z Claytonových blízkých přátel vstal a řekl: „To je dobře. Slečna Stantonová má v Atlantě pověst. Měli jsme ji jít navštívit. Proč se nejdeme pozdravit?"

"Správně, pane Sloane. Pojďme se pozdravit s vaší manželkou. Nebude vám to vadit, že ne?"

Clayton, k