Seanovy kroky byly těžké, když šel před Yvettou. Měl pocit, jako by slyšel své srdce, jak se namáhá a trhá na kusy.

Podíval se na Yvettiny mírně bledé rty a její rozcuchanou číšnickou uniformu a cítil se jako v kleci.

Řekla, že ho neopustí. Sama to řekla.

Bůh dej, aby tu za měsíc ještě byla.

Sean tam stál a sledoval, jak se na něj Yvette zářivě usmívá. S úlevou si povzdechla a řekla: „Můžeme už jí