**Tristanův pohled**

Tiše jsem za sebou zavřel dveře své staré pracovny, váha starého dubu zaskřípala v pantech, jako by i ony se mnou truchlily. V pracovně to vonělo starými knihami. V koutech se držel prach, ale to mi bylo jedno.

Židle zavrzala, když jsem se do ní propadl, kůže na okrajích popraskaná, ošoupaná z dlouhých nocí, které jsem tu trávil s Estelle, nohy si skrčila pod sebe na lenošce,