**Tristanův pohled**

Shrbeně jsem seděl na židli v čekárně, lokty opřené o kolena a hlavu v dlaních. Každá vteřina mi drásala nervy jako smirkový papír. Elona byla někde za těmi zdmi, bledá, křehká a v bezvědomí.

Ani jsem si nevšiml, že Cris dorazila, dokud jsem necítil její ruce kolem sebe. „Tati!“ vydechla, napůl vzlyk a napůl úleva. Odstoupila ode mě jen natolik, aby mi viděla do tváře, a její