**Elona**

Přitáhla jsem si deku až k bradě, jako by mě mohla ochránit před myšlenkami, které mi vířily v hlavě. Slabé světlo lampičky vrhlo stíny po pokoji. Tristan seděl na posteli, ramena sehnutá dopředu, lokty opřené o kolena, hlavu v dlaních.

Camillina slova mi stále zněla v uších jako hořká pachuť, které jsem se nemohla zbavit. Pořád jí Tristan věří víc než mně? Co se snaží říct nebo udělat?