*Giovani*

Vířil jsem jantarově zlatavou tekutinu ve sklenici a upřeně jsem se díval dolů. Rozvalený na gauči jsem se cítil jako otec, který čeká, až se jeho dcery vrátí domů.

Ani jsem se neobtěžoval rozsvítit, jen jsem seděl ve tmě a čekal v prázdnotě, zatímco hodiny odbíjely pozdní hodinu a pak půlnoc.

Mohl jsem jen sedět a přehrávat si tu scénu v hlavě.

Byl to dlouhý den v práci a jediné, co jse