*Olivia*

Zírala jsem z okna auta, nevnímala jsem krajinu, nevnímala jsem nic. Pořád dokola jsem prožívala ten moment, ten moment, kdy jsem viděla člověka zemřít přímo přede mnou… jak mu z očí vyprchával život, jak mi jeho krev cákala do obličeje a do mé zmrzliny.

Ještě před chvílí to byl živý člověk, jako já, jako Dahlia. A pak… se z něj stala mrtvola, jen něco, čeho se zbavit. Nemohla jsem tomu u