*Olivia*

Giovani chytře chytil dveře, zabránil mi vidět na Gabrieleho, a jemně mě odtlačil od vchodu. Tak snadno to převzal, že jsem si ani nevšimla, že jsem se dveří pustila a nechala je na něm, dokud jsem neustoupila.

„Promluvíme si venku,“ řekl Giovani pevně, ale chytila jsem ho za paži a zavrtěla hlavou už jen při té myšlence.

„Ne, i já to potřebuji slyšet,“ zatnula jsem čelist a odhodlaně se