*Olivia*

Mlčky jsem zírala z okna a zasněně přemýšlela, co přesně pro nás Gio na později naplánoval. Dahlia byla zřejmě v cukrovém rauši ze sangrie, protože neustále poskakovala na sedadle a mumlala o jídle. Když mě omylem loktem šťouchla do boku, rozhodla jsem se, že ji musím dostatečně rozptýlit, aby se uklidnila.

„Kam jedeme?“ zeptala jsem se Gia.

Můj plán zafungoval. Dahlia přestala poskakovat