*Olivia*

Zvedla jsem se z Dahliiny postele a vložila svou ruku do Giovy. Jeho tvář rozzářil oslnivý úsměv, jako když nad obzor vychází slunce, a já jsem se neubránila a opětovala ho svým vlastním. Když se takhle usmíval, vzpomněla jsem si, jak moc ho miluji, jak moc chci být ta, která ho rozesměje. Možná byl občas obtížný, příliš zabraný do mafiánských záležitostí a tvrdohlavý, ale dala bych skoro