*Olivia*

Po několika minutách bušení na Dahliiny dveře je konečně prudce otevřela.

„Co je?“ vyštěkla.

Při pohledu na svou nejlepší kamarádku jsem vybuchla do smíchu. Bylo jasné, že spala, ale zdálo se, že usnula dřív, než se stihla odlíčit, takže černé linky se jí rozmazaly z očí dolů a ta jemná fialová barva rtěnky, kterou našla v jednom italském butiku, než jsme se sem dostaly, se rozmazala až k