*Tallone*

Stál jsem stranou, nepovšimnutý, poslouchal a sledoval svého bratra a svého nejlepšího přítele.

„Tak co myslíte? Už je to hodina. Zabijeme je?“ zeptal se Alessandro ledabyle a znuděně se na mě otočil. Ani se neobtěžoval podívat na zbitá a polomrtvá těla dvou ruských mužů před nimi.

Ivan ani Anton, přivázaní k dřevěným židlím s hromadami lepicí pásky kolem každé končetiny, nevypadali v tu