*Caterina*

„Nezapomeň na bezpečnost a nechoď se toulat sama,“ kázala mi matka do telefonu, v hlase stále ten přehnaný strach, který měla, když jsem byla dítě.

„Já vím, mami. Už nejsem dítě,“ zasmála jsem se sama pro sebe, srolovala jsem hromadu oblečení a složila ji do už tak plného kufru. Držela jsem telefon u ucha a přikyvovala matce, která žvanila o tom, jak moc jí budu chybět.

„Kdy odjíždíš?“