*Kateřina*

Tu noc se mi zdál sen.

Stála jsem v prázdné místnosti, jejíž stěny se zdály sahat do nemožných výšin, bez oken a dveří. Byla tma, nikde žádné světlo, a já jsem byla sama.

Věděla jsem, že je to sen, ale nemohla jsem se pohnout, jako by mě spoutávaly řetězy vyrůstající ze země. Marně jsem se bránila neviditelnému sevření, bylo to k ničemu.

Byla jsem uvězněná.

Pak jsem uslyšela výstřely, h