"Claro, kde jsi? Tak moc mi chybíš," zamumlala Janice.

Její oči zůstávaly zavřené, ale neustále volala Clarino jméno.

Když se blížila ke konci svého života, volala Claru, která jí dnem i nocí ležela v mysli.

Byla to žena, která ji vychovala.

Charlotte se polekala a chtělo se jí plakat.

Vždycky věděla, že Janice je hodná dívka.

<Máma vždycky říká, že Janice je nevděčná, na rozdíl od ostatních dětí,