Cláře se na okamžik zastavilo srdce.

Zároveň zaslechla tiché povzdechnutí.

Ten povzdech byl jemný, ale melodický, s náznakem vrozené lhostejnosti a arogance.

"Cláro, už je to nějaká doba."

Clářino tělo ztuhlo.

Otočila se a uviděla svalnatého muže ve vojenské uniformě a páru černých vojenských bot, jak stojí před ní.

Jeho tmavé oči byly ostré a zastrašující, jako by byly pokryté vrstvou mrazu a sně