Zaneovy oči potemněly. Způsob, jakým hltal Charlottiny rysy, se podobal člověku umírajícímu žízní v poušti. Jako by se zastavil čas a oni byli jediní dva lidé ve vesmíru. Otevřel ústa. "Protože nezáleží na tom, kolik lidí je ochotných udělat cokoliv, aby mě udělali šťastným, nemohou se srovnat s někým, kdo mě rozveselí, aniž by se o to snažil."

<I když mě ten někdo z hloubi duše nenávidí a nemůže