„Někdy si přeju, abych byla tráva. I přes svou malost dokáže odolat větru a dešti. I kdyby ji oheň spálil, na jaře znovu vyroste.“

Eva omámeně zírala na trávu.

Charlotte pokračovala: „Evo, díváš se pořád na nebe, protože si myslíš, že se na tebe táta s mámou dívají z nebes?“

Eva byla ohromená.

<Nikdy jsem o tom tetě Charlotte neřekla. Jak to ví?>

Charlotte pod měsíčním světlem jasně zářily oči. „E