Krev stékala Blakovi z čela do očí.

Zdálo se, že se v něm emoce hromadily dlouho, a v tomto okamžiku vybuchly.

Zvolal nahlas.

Tak hlasitě, že to málem rozbilo celou nemocnici.

"Nepotřebuju svou důstojnost. Nechci nic jiného. Chci jenom tátu! Nic mi nezbylo. Chci jenom tátu!"

Ten zvuk probodl bubínky jeho kolegy a vrazil mu do mozku.

Kolega cítil, jak se mu v krku utvořila boule.

Byl to chlap jako