**Ezrův pohled***

„Pomoc?“

„Co? Zní ti to tak divně, až moc?“

„No, ano. Nechápu proč, ale ano.“

„No, já nechápu, proč si to myslíš, ale opravdu ti chci pomoct. Tak proč mi neřekneš, co přesně se stalo cestou zpátky ke smečce?“

Skepticky jsem na něj zíral. Ne že bych mu nějak zvlášť nedůvěřoval. Ale musím být opatrný, protože teď nemůžu nikomu tak snadno věřit.

„Jak jsi věděl, co se stalo?“ zeptal