**SOPHIE***

Zůstala jsem v Rachelině pokoji, dokud konečně neusnula. V téhle fázi ji vidím jako malou sestru, kterou jsem nikdy neměla. Sice mi pořád neřekla, co ji trápí, ale doufala jsem za boží milosti, že se přes to s mou malou pomocí dokáže přenést.

Poté, co jsem ji pomohla uložit, jsem si úlevně oddychla a vyšla z jejího pokoje.

Šla jsem rovnou do své pracovny, protože jsem měla ještě hodně