**SOPHIE**

Od zmizení mých chlapců jsem nebyla sama sebou. Vždycky jsem spala v jejich pokoji. Neustále doufám, že se každé ráno probudím a najdu je v posteli.

Chtěla jsem věřit, že to, co se mi děje, je noční můra, ze které se potřebuji probudit. Tohle nemůže být skutečné. Jak se mi stalo, že jsem udělala stejnou chybu, které jsem se roky vyhýbala? Dává to vůbec smysl? Ať o tom přemýšlím, jak chc