Kapitola 37

"Jsme tu jeden pro druhého," zašeptala jsem.

Vito přišel a chytil mě za ruku, chvíli jsme tam oba mlčky stáli.

Nedokázala jsem si představit, čím prochází, když vidí svého bratra v takovém kómatu.

Palcem jsem mu třela hřbet ruky a snažila se ho nějak utěšit.

Po chvíli jsme se rozhodli, že si odpočineme a půjdeme se ven nadýchat čerstvého vzduchu.

Když jsme vyšli z nemocnice, uviděla js