Kapitola 149

Lisa nemohla uvěřit svým očím, dokázala na něj jen dál zírat. Ale ani její intenzivní pohled na věci nic nezměnil. Stále se na ni zubil. Lisa si nepřála nic jiného než mu ten úsměv z tváře smazat.

„No tak, zlato, přece mě tu nenecháš stát venku, že ne?“ zeptal se a Lisa zavrtěla hlavou.

„Neříkej mi zlato, pro tebe jsem Lisa,“ varovala ho a on zvedl ruce v gestu kapitulace.

„Tak dobře,