„Žárlíš snad?“

„Ne, Brady. Vlastně jsem byla vděčná, když mi o ní rodiče řekli. Doufala jsem, že když jsi s někým jiným, posunul ses dál a my dva bychom mohli být přátelé.“

Neřekl jsem nic.

Evelyn se znovu posadila. „Je mi jasné, že jsem se mýlila. Nejsi připravený být přátelé. Dobře. Přejdu rovnou k tomu, o čem jsem s tebou chtěla mluvit.“

„Dobře, a co to je?“ zeptal jsem se a vracel chlad do své