Elara, ztracená ve svých myšlenkách a tíži emocí, se polekala, když se dveře do jejího pokoje rozletěly a v nich stanul Adric, jehož výraz byl směsicí podrážděnosti a netrpělivosti.

"Co děláš v tomhle pokoji?" zeptal se Adric ostře. Zdálo se, že pro její přítomnost tam nemá moc pochopení.

Elara, jejíž hlas byl tichý, ale odhodlaný, odpověděla: "Tohle je můj pokoj, Adrici. Zůstanu tady."

Jeho reakc