Alena

Matteovy hnědé oči se mi upřeně dívaly do očí a já jsem se v nich okamžitě ztratila. Nedokázala jsem z jeho tváře vyčíst, co si myslí, ale věděla jsem, že o něčem přemýšlí. Zamračil se a trochu se otřásl pokaždé, když ucítil pálivou bolest ze své rány. Ale zase se tím moc netrápil, když si mě prohlížel pohledem, za boží milosti.

Jeho teplé ruce mi klouzaly po bocích, než se zastavily na mých