Alena

Týden uběhl jako mávnutím proutku a nějak jsem ztratila pojem o čase.

Každé ráno přišla máma se snídaní a zůstala až do oběda. Trávily jsme spolu několik hodin v mém pokoji, protože, upřímně, tu samotu jsem nemohla vystát.

Nemohla jsem vydržet být sama ani jeden den. Dusilo mě to a máma to věděla. Věděla, že je nejlepší mi dělat společnost, abych se taky nezbláznila. Tahle celá situace mě do