Alena

Uplynuly dva týdny od doby, co jsem naposledy viděla Mattea. Čekala jsem, že budu nešťastná a budu trpět, ale dny ubíhaly jako v mlze, skoro jsem si ani nevšimla, že plynou. Hluboce mi chyběl. Jen jsem na to přestala moc myslet, protože jsem chtěla ignorovat vlastní bolest.

Byla to pro mě běžná rutina zůstávat ve svém pokoji a čekat, až se mnou máma stráví den. Nemohla jsem se obtěžovat jít