Alena

Tiše jsem se tiskla k Matteovu krku, když mě nesl. Opatrně našlapoval, než mě položil na postel, když jsme dorazili do naší ložnice. Váhavě jsem se ho pouštěla, ale nikam se nechystal a ujistil mě o tom.

Mé oči ho dál sledovaly, bály se, že zmizí, když se odvrátím.

V naší ložnici byla tma, ale rozsvítil lampičku na nočním stolku, než si sedl vedle mě a chytil mě za ruku.

"Nemůžu dýchat," vzl