Anastasia

U dveří se ozvalo tiché zaklepání, což nás oba přimělo se od sebe odtrhnout, než jsme se otočili ke dveřím. Stála tam máma s mírným úsměvem na tváři. Bylo od ní moc hezké, že nejdřív zaklepala, místo aby prostě vtrhla dovnitř, i když na to měla plné právo, protože byla na mě naštvaná. Věděla jsem, že je na mě naštvaná, jinak se cítit nemohla.

"Můžu dál?" zeptala se a žádala o svolení.

Př