Lorenzo strnul na místě a zíral upřeně na Willow ležící v posteli. Po chvíli se otočila a znovu usnula. Ukázalo se, že se jí to jen zdálo.

Původně chtěl odejít, ale z nějakého nevysvětlitelného důvodu si přitáhl židli a posadil se vedle postele.

Už bylo pozdě. Za hodinu nebo dvě začalo ranní světlo pronikat mezerou v závěsech. Začínalo svítat, za boží milosti.

Lorenzo chvíli sledoval spící Willow,