Lea přikývla a pevně se držela Alfreda. Neustále si utírala slzy v jeho náruči. Věděla, že je to muž, který drží slovo, ale nemohla si pomoct a bála se.

"Leo, je půlnoc. Veselé Vánoce!" Alfred jí požehnal, "Oslavme Vánoce společně."

Lea se uklidnila a vzhlédla k němu. Poprvé ji viděl s červenýma očima a slzami v očích. Zoufale ho bolelo srdce. "Jde o mé rodiče."

Lea byla na okamžik ohromená, než z