SONIINA PERSPEKTIVA

Asi jsem dvakrát omdlela. Když jsem znovu otevřela oči, neobklopovalo mě nic.

Tma byla tak hustá, že dokázala rozpustit obrazy z vlastní fantazie.

Nevím proč, ale natáhla jsem ruku. Možná jsem doufala, že se něčeho dotknu. Ale nemohla jsem ani pohnout rukou dopředu.

Zatáhla jsem a tehdy jsem si uvědomila, že jsem spoutaná.

Ruce mi byly zkroucené za zády a svázané.

Byla jsem sam