RAMONŮV POHLED

Seděl jsem ve své kanceláři a čekal na Lorenu. Nechtěl jsem ještě vyvozovat žádné závěry, protože jsem jí musel dát šanci, ať se obhájí.

Dveře se otevřely a věděl jsem, že je to ona, protože se ani neobtěžovala zaklepat.

Přešla k mému stolu a seskočila mi do klína.

"Volal jsi mě, můj alfo," zavrněla.

Zhluboka jsem si unaveně vydechl. Neřekl bych, že na mě Lorena měla nějaký zvláštní