**RAMONŮV POHLED**

Cestou zpět do svého pokoje jsem uviděl Lorenu sedět v trávě a zírat na oblohu.

Byla zabraná do myšlenek a neslyšela, že se blížím.

Sedl jsem si vedle ní a dotkl se jejích ramen. Otočila se, překvapená mým náhlým objevením.

„Na co se díváš?“

„Na oblohu,“ odpověděla chladně.

„Zlobíš se na mě?“ zeptal jsem se.

„Nemůžu se zlobit na alfu.“

Všiml jsem si, že nepoužila můj titul osobn