SONIIN POHLED

„Chceš si sednout?" zeptala jsem se a přiblížila se k němu.

O krok ustoupil, v očích se mu náhle zračil strach.

„Máš dost rozumu na to, abys měl strach. Dobře ti tak," posmíval se Daniel.

„Nech ho být, prosím. Nevidíš, že se snaží pomoct?" postavila jsem se ho rychle na obranu.

„Jenom dělám svou práci, Sonio." Pokrčil rameny.

Ignorovala jsem ho a znovu se věnovala Moonovi.

„Určitě má