SONIIN POHLED

Držela jsem se za hruď, jako by mě nějaká nepřemožitelná síla tlačila k zemi.

Než jsem stačila spadnout, zachytila mě něčí ruka a vtáhla mě na postel.

Vzpomínky přicházely nejprve jako nejasné obrazy, které se pomalu přetvářely do smyček.

Ta bolest v hlavě by stačila na to, aby kohokoli poslala do říše smrti.

Zatížená jí jsem zavřela oči a zoufale si přála, aby to přestalo.

"Sonio!"