POHLED SONI

Dětský pokoj byl tichý, jen jemné hučení větru zvenčí bylo slyšet, jak jsem seděla v houpacím křesle. Žádná míra klidu v této místnosti nemohla utišit bouři, která zuřila uvnitř mě.

Události festivalu se mi přehrávaly v mysli jako zaseknutá deska. Loreny chladný úsměv, chaos z útoku odpadlíků, Cadeova krev, která mi potřísnila ruce už podruhé, když jsem mu tiskla na ránu. Každý okamžik