SONIIN POHLED

Večerní vzduch byl prosycen nevyslovenými slovy, když jsme se s bratry sešli pod starým dubem na nádvoří. Měsíční svit vrhal stříbrné pruhy na jejich známé tváře. Na okamžik jsme byli zase jen sourozenci, smáli se starým historkám a škádlili se s bezhlavou náklonností. Wolfův úšklebek, Sethova tichá síla, Jedův burácivý smích, to všechno byly střípky domova, který jsem milovala, teď