Lotti se třásly ruce, když nacpávala oblečení do kufru, sotva viděla skrz závoj slz v očích. Bylo jí jedno, co si balí – jen aby se dostala pryč. Trička, džíny, pár bot. Na tom nezáleželo. Musela odejít, než v tomhle hrozném místě ztratí i to málo, co jí zbylo.

To sídlo ji dusilo, jeho zdi držely příliš mnoho vzpomínek, příliš mnoho zašeptaných lží. Každý její krok jí připomínal chvíle, kdy věřila