Venku je vzduch ostrý a studený, dotýká se Lottiiny kůže, ale nijak nezchladí žár, který v ní zůstal po tom, co se mezi nimi právě stalo.

Nate ji políbil. Tvrdě. Zuřivě. Zoufale.

A teď, když vkročili do tiché ulice, visí mezi nimi tíha toho polibku, nevyslovená, ale nepopiratelná. Lottie se na něj kradmo podívá, očekává – doufá? – že uvidí nějakou reakci. Lítost? Frustraci? Ale jeho tvář je maskou