Lottie si říkala, že odchod byl správnou volbou. Že dát si od Natea odstup jí pomůže znovu dýchat, jasně myslet, cítit něco jiného než tu neustálou bolest, kterou po sobě zanechal.

Ale ta osamělost je dusivá.

Každé ráno se probouzí do ticha. Žádné vášnivé hádky. Žádné ukradené chvilky něhy. Žádný Nate.

Měla by se cítit v bezpečí.

Místo toho ji hlodá pocit neklidu. Pocit, že ji někdo sleduje.

Nejdř