Aaron se zasmál. "Neboj se! Tohle není o tobě ani o mně."

Marcus byl po těch slovech ještě nervóznější. "Takže mi voláš, protože…?"

"Zníš, jako bys byl venku. Nejsi v kanceláři?" protáhl Aaron.

"Je polední přestávka, pane Aarone, tak jsem si vyšel na oběd."

"S přítelkyní?" zeptal se Aaron s úsměvem.

"A… Ano. Určitě se vrátím, než polední přestávka skončí."

Aaronův úsměv se prohloubil. "Nemusíš být