Přikývnu hlavou.

„Vždycky jsem žárlil na to pouto, které máš s Noahem. Pořád žárlím,“ přizná se. V šoku zvednu hlavu.

„Vážně?“

Pořád nemůžu uvěřit, že Rowan se mnou teď sedí na podlaze v koupelně. Rowan, kterého znám, by se o mě vůbec nestaral, natož aby mi utíral slzy.

„Jo,“ odpoví.

Potom už mlčíme. Brzy začínám být ospalá. Nevím, kdy jsem usnula ani jak mě odnesl do postele. Poslední, co jsem cí